Kost

Jeden z největších a nejlépe zachovaných hradů v Čechách. Nachází se při styku tří močálovitých údolí nad vískou Podkost nedaleko Sobotky. Hrad na samostatné pískovcové skále založil r. 1371 Petr z Vartenberka. Byl postaven z mohutných pískovcových kvádrů a k jeho obraně přispívaly tři rybníky: Bílý, Černý a Labutí. Nejpevnějším objektem je hlavní tzv. Bílá věž, která má nepravidelnou lichoběžníkovou základnu. V době ohrožení měla sloužit jako obydlí hradního pána. V r. 1414 získali Kost Zajícové z Házmburka, nepřátelé husitů, kteří učinili z hradu významnou pevnost katolíků. Z husitských dob se také traduje (nepravdivá) historka o původu názvu hradu. Mezi dalšími vlastníky byli např. Lobkovicové, kteří nechali v podhradí vybudovat panský pivovar, Albrecht z Valdštejna a od r. 1635 Černínové, kteří Kost zachránili před úředně nařízeným zbořením. Nyní je Kost majetkem rodu Kinských. Veřejně přístupná je většina areálu hradu. Při asi hodinové prohlídce si lze prohlédnout historické zbraně, sbírky rodu Kinských a renesanční černou kuchyni i s vybavením.

Hrad kost leží v Královéhradeckém kraji nedaleko Sobotky, v Českém ráji. Byl postaven na místě, kde se stýkala tři údolí s potoky, které se v průběhu středověku přetvořily v močály, na kterých byly vybudovány tři rybníky, jež tvořily významnou součást opevnění hradu, neboť v případě válečného ohrožení se nabízela možnost protržení hrází a zaplavení okolního terénu. Stavebním materiálem pro stavbu hradu se stal pískovec, který v nedalekém okolí lámali do kamenných kvádrů vartemberští poddaní. Hrad byl ve své době velmi težko dobyvatelný, nejen díky okolnímu terénu, ale také díky své jedinečné architektuře.

Hrad založil kolem roku 1349 Beneš z Vartenberka. Vartenberkové vlastnili hrad do roku 1414, poté ho získal výhodným sňatkem se Škonkou, která byla dcerou Jana z Kunštátu a z Poděbrad, Mikuláš Zajíc z Házemburka. První zmínka o rodu Házmburků na Kosti je 12. března 1414, kdy je zmíněn jakýsi pán Mikuláš Zajíc z Házmburka, který byl přísný katolík a v husitských nepokojích u něj nalézali útočiště křesťané např.: Ondřej Hrnčíř z Rokycan. Roku 1436 je Mikuláš jmenován nejvyšším sudím.8. října roku 1459 umírá Zajíc, který zůstavil jako dědice dva své syny Jana a Oldřicha, kteří jsou tedy spojeni nedílem. Nedíl v této době znamená, že ani jeden z bratrů nemůže volně disponovat svým pozemkovým majetkem a tím je zajištěno, že pozemkové državy Hazemburků se nebudou v budoucnu dělit na menší panství. Jan si v roce 1447 bere Kateřinu z Častolovic, která je rodově spřízněná s Putou z Častolovic. Od roku 1453 je Jan sudím dvorským, po smrti první manželky roku 1461 si bere za ženu Annu kněžnu Hlubičskou. Oba bratři jsou členy panské jednoty. Král Jiří učinil Jana svým kancléřem českým, ale v létě roku 1469 nechává Janovo panství obléhat, Jan se uchýlil na Kost, ale pro vojenskou vyčerpanost a s ohledem na svůj špatný zdravotní stav se musel vzdát. Roku 1495 Jan zemřel, jeho synové Mikuláš a Jan však také brzy umírají (Mikuláš 1496, Jan1497) a tak veškerý majetek připadl Mikulášovu synovi Janovi, jehož poručníkem se stal Zdeněk Lev z Rožmitálu, který roku 1497 prodal Kost s celým dvorem Janovi ze Šelmberka, který je také rodově spřízněn s rodem Buziců. Dalšími majiteli hradu byli: Páni ze Šelmberka (1497-1524), Bibrštejnové (1524-1551), Lobkovicové (1551-1637), Černínové z Chudenic (1637-1738), Václav Kazimír Netolický z Eisenberka (1738-1769), Vratislavové Netoličtí a po nich Flaminiové dal Borgo-Netoličtí (1769-1945). Dnes hrad patří rodu Kinským dal Borgo.

Literatura:
VONDRUŠKA,Vlastimil:Významná sídla české šlechty, Praha 2005
J. PEKAŘ, Kniha o Kosti. Kus české historie, Praha 1970
Archiv český,čili staré písemné památky české i moravské,díl druhý, svazek 1,Praha 1840
AČ,díl čtvrtý, svazek 1,Praha 1846
AČ,díl první, svazek 1,Praha 1840